Je to starý známý fígl. Aby kouzelník odpoutal pozornost od svého triku, snaží se soustředit pohled diváků někam jinam, což slouží k tomu, aby kejkle mohly být v klidu provedeny. A přesně to se děje i ve volební kampani. Nemáte-li co říct, potřebujete-li zakrýt, že jste slibovali dálnice nebo snížení korupce, což se nepovedlo ani jedno, ani mnohé dalšího, začnete řešit zmrzlinu či si necháte popsat pár stránek, což nazvete knihou a doufáte, že veřejnost i média se soustředí na tu zmrzlinu nebo další sliby a nebudou hodnotit váš skutečný výkon. Nebezpečí každé veřejné debaty je, že sklouzne k přitažlivým jednotlivostem, které sice nemají vůbec žádný vliv na dění v zemi, ale zase jsou zábavné.

Problém je, že my na začátku října nebudeme vybírat nejlepší klaunské číslo, ale lidi, kteří mají vyvézt zemi z krize. Z krize dlouhodobé, protože pandemie jen zvýraznila neschopnost vlády a také překryla svoji naléhavostí její průšvihy předchozí. Jsme v maléru, ze kterého se někdo chce vykecat. Nesmíme se nechat nalákat jeho proměnlivými fintami do kabaretu a stále musíme trvat na tom, že skutečnost je jiná, než nám ji vrchní eskamotér představuje.

Země je především na finančně na mizině. Vidí to každý, kdo jde nakupovat. Zdražuje se rychle a hodně a výhled není optimistický. Dluh každého z nás roste a vládní klauni se tváří, že to je jen taková hra… Ale ona není a my to budeme muset brzy začít splácet. Nemáme rezervy, spoléháme se na peníze z Evropské unie, což ale také nejsou dárky, nýbrž naše další závazky. Díky osobním problémům premiéra současně nejsme schopni prosazovat naše zájmy v Evropě, takže místo strategie win-win jdeme od proher k porážkám.

Oblíbenou fintou politických kejklířů je rozdělit lidi a dostat je do vzájemných rozepří. A tak se sociální sítě baví kulturními válkami a tématy, které rodiny a vůbec obyčejní lidé neřeší, protože jsou především utahaní covidovým chaosem, za kterým jim byla naivně slíbena tečka, ale spíš to vypadá na další odstavec nesrozumitelných zákazů a omezování.

Spolu tady žijeme a nikdo jiný než my sami nás z této situace nedostane. Potřebujeme si uvědomit, o co vlastně ve volbách půjde. Čeká nás těžká doba, kterou dokážeme zvládnout. Ale ne s klauny na pódiu, nýbrž s lidmi, kteří nebudou předstírat a lhát, ale dokáží problémy vysvětlit a připravit plán na jejich řešení. Potřebujeme lidi schopné spojovat, ne rozdělovat, ochotné upozadit svoje ega a zájmy ve prospěch celku. Je samozřejmě těžké a nepopulární ukončit komedii a říct lidem, že je potřeba začít pracovat. Většina to ale pochopí, protože ví, že klauni jim střechu neopraví a plot nenatřou.

Volební kampaň je zajímavá v tom, že se potkáváte se spoustou zajímavých lidí a zjišťujete, že naše tužby a potřeby jsou si většinou velmi podobné. Chceme dobře vychovat děti, postarat se o jejich vzdělání, máme starosti o zdraví a klidné stáří rodičů, a tak nějak si přejeme, abychom se společně dokázali ochránit vůči zlu světa, které existuje a nezmizí, i když bychom si to přáli. Víme, že mezi snem a skutečností je velký rozdíl. A že ten skutečný život může být lepší, pokud budeme společně chtít.