Říkáme-li, že existují určité hodnoty, které stojí za to bránit, pak je ve své praktické politice musíme umět skutečně obhájit, stát si za nimi. V tom vidím ponaučení z cesty předsedy Senátu na Tchaj-wan.

Chceme vycházet a obchodovat s každým, kdo má dobrou vůli a nevnucuje nám ani svoji politiku, ani svoji ideologii. Zcela nepřijatelné je tlačit na nás, s kým máme či nemáme mluvit, kam smíme či nesmíme jezdit. Čínská snaha ovlivňovat naše rozhodování a používat nás jako nástroj vlastní politiky musí narazit na zásadní nesouhlas našich ústavních činitelů.

Bohužel nenarazila. Předseda Senátu je urážen, je mu vyhrožováno a od prezidenta, předsedy vlády a ani šéfa Sněmovny neslyšíme jasná slova. Je ticho. Proč? Protož je to politický konkurent na domácí scéně? No to by bylo pěkně malicherné. Protože se bojíme té velmoci? No to by bylo zbabělé a hlavně osudově chybné. Dáváme tím jasně najevo, že na nás stačí zadupat a uhneme. Českého předsedy Senátu se zastal německý ministr zahraničí na tiskové konferenci se svým čínským partnerem se slovy, že hrozby do politiky nepatří a že od mezinárodních partnerů očekává vzájemný respekt. Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová řekla, že Slovensko stojí při České republice. Francie se vyjádřila v podobném duchu. A jistě budou v dalších dnech přibývat další. To jen, až se zas povede diskuse o smysluplnosti evropského partnerství.

Více ZDE