Zdroj: Dačický zpravodaj

Připravovat poslední sloupek roku 2020 koncem listopadu a navíc tak turbulentního roku není vůbec jednoduché

Přemýšlím a vlastně nevím, jak začít. Pokud by byl průběh roku obvyklý, pohltila by mě adventní nálada a vás jistě také. Ale proč si ji vlastně nechat „otrávit“ nějakým virem? To mu přece nedovolíme. Nedáme si to vzít. Advent bude, děti budou mít Mikuláše, budou svátky vánoční! Jiné, patrně ano, ale my si je i tak musíme udělat krásné a určitě si je dokážeme užít. V kruhu nejbližších, s myšlenkami na ty, se kterými se nebudeme moci osobně sejít, a se vzpomínkami na ty, kteří nás opustili.

Žijeme v nouzovém stavu. Jsme limitovaní pracovně, ale i společensky. Těžko lze nyní odhadnout, jaký ten letošní advent bude, jaký bude Mikuláš, jak opatření ovlivní vánoční svátky. Důležité je ale myslet pozitivně, nerezignovat na přípravy a zamyslet se nad tím, jak je možné tradiční oslavy upravit tak, abychom si to i tak užili a přitom neohrozili sebe a své blízké. S vírou, že i tahle doba jednou skončí a třeba nám může dát i něco dobrého, například pro zamyšlení! Třeba si máme uvědomit, že ačkoli letos sice žijeme více času s nejužší rodinou, máme to naplno prožít. Pořádně si to užít a vzít si tuto krásnou rodinnou zkušenost dál do života. Je krásné mít čas na nejbližší, plánovat, jak jej společně prožijeme, nespěchat.

Samozřejmě ne všichni jsme žili hektické životy a mnozí si společné chvíle vždycky uměli užívat. Pravdou ale je, že obecně společnost spíš letěla úprkem dopředu, neohlížela se vpravo ani vlevo, lidé promarňovali vzácné chvíle pomíjivostmi. Máme příležitost vrátit se ke kořenům a hodnotám rodiny, lásky, sounáležitosti, respektu, solidarity a vzájemného přijetí. Vzpomenout, v duchu poděkovat a uvědomit si hodnotu práce těch, jejichž profesí a pracovní náplní je každodenně pomáhat. Projevem lidskosti je nabídnout pomocnou ruku, krásným projevem respektu a úcty je nahlas poděkovat, projevem skromnosti je pomáhat bez nároku na poděkování. Doktoři, sestřičky, vojáci, policisté, hasiči, učitelé, prodavači a mnoho, mnoho dalších… a milí rodiče DĚKUJEME!!!

Těch hodnot, na které jsme třeba i trochu pozapomněli, je celá řada. A třeba jsme možná někdy hledali spíše ty pomíjivé a brali je jako životně důležité… Je asi ten správný čas to změnit!

Letos budou konec roku a s ním spojené svátky i tradice opravdu jiné, ale to mluvíme o formě, nikoli o obsahu a významu. Co napsat? Že na sebe máme být hodnější? Že máme více myslet na své zdraví, a to jak tělesné, duševní a duchovní? Lépe jíst, méně pít? Ne, to není to hlavní poselství. Většinově žijeme v dostatku a covid jasně ukázal, jak snadné je dostat se do obtížné životní situace. Pojďme se více rozhlížet kolem sebe, a pokud je to v našich silách a možnostech, pomoci těm, kteří mají nedostatek. Být všímavější a solidárnější! Jak vnímat to, co se děje okolo nás? Je to vzkaz přírody pro nás lidi: podívejte se, co děláte s mojí/vaší planetou? Jak se chováte k sobě navzájem, ke zranitelným, k odcházejícím…? Jak tak o tom přemýšlím a píši tyto řádky, napadá mne přirovnání. Možná nám covid otevřel trochu jiný pohled na život a co je v něm opravdu důležité tak, jak jej vidí ti, co se v doprovodu hospicové péče blíží k jeho konci. Alespoň jak jsem to měl možnost poznat. Buďme svobodní duchem jako děti, bezprostřední, a bez přetvářky. Žijme každý den naplno, jako by to mohl být ten poslední a mějme touhu po dobrých vztazích. Věnujme čas a energii tomu, co je dobré a přináší nám radost.

Takže, letos u nás sice neproběhne zvonkový pochod, jak jsme roky zvyklí, a nikdo teď neví, zda budeme mít živý betlém, ale i když tyto a jiné tradice nebudou úplně tradiční, užijme si je. Zvonky zvonit budou, budeme zvonit před domy! Advent bude, a také venkovní výzdoba měst a obcí! Nadílka bude, i kdyby to měly být balíky úsměvů, koše pus a plné náruče objetí nejbližších!

Krásný adventní čas, požehnané svátky vánoční a vše dobré v roce 2021!

Jan Bartošek