Zdroj: Dačický zpravodaj

Doba adventní všechny spojuje, ať už je člověk křesťanem, nebo ne. Atmosféra adventní času, jeho oslava, zvyky s ním spojené, postupný přerod adventního období do slavnostních svátků vánočních… Po tuto část roku jsou i z těch, kteří se k žádné víře nehlásí, cosi jako kulturní křesťané. Protože drží křesťanské svátky, v tomto případě slavení Vánoc. Jsem za to rád. Jsem přesvědčen, že toto udržování tradic přispívá k zušlechťování lidské duše a celého lidského pokolení.

Pro křesťana je advent začátkem liturgického roku. Čtyři týdny, resp. čtyři adventní neděle, nesoucí se v duchu připomenutí narození Ježíše – zachránce. Období rozjímání, příprav na Vánoce, tolerance, dobročinnosti atd. Letos první adventní neděle spadá na 27. listopad a já sám jsem se na adventní rozjímání naladil už teď, díky psaní těchto řádků. Pro všechny by měl být advent časem zklidnění, setkávání, pomoci a radosti. Měl by… Aktuální doba je bohužel o dost jiná než předchozí roky. Poskvrněná krizí, válkou, rozjitřenými společenskými vášněmi.

Žijeme ve složité době, ale my ji zvládneme. Možná by ale právě teď naopak stálo za to sem tam se poohlédnout a vzpomenout na některé významné momenty naší historie. Dějinné historické milníky jsou na první pohled jednorázovou událostí své doby, ale svůj význam a vliv nejvíce projevují v budoucnosti.

Možná právě proto, co se děje na Ukrajině, a jak v těchto událostech obstojíme jako lidé… Možná právě proto, že s koncem prezidentování sebestředného člověka, který národ povětšinou rozděloval a v zahraničí ztrapňoval, je tu naděje, že prezidentský úřad bude zastávat důstojný kandidát. Takový, který bude národ spojovat a venku opravdu reprezentovat… Možná právě proto, že, mám rád naši zem, mám teď na mysli jednu konkrétní, a pro nás zlomovou historickou událost, která také mnohé do budoucna ovlivnila. Letos si připomínáme už její třicáté výročí, s drobným otiskem dokonce i v tomto adventním čase. S posledním dnem roku 1992 po 74 letech zaniklo Československo. Vznikly dva samostatné celky. Všechno to šlo strašně rychle. Skončilo léto a začal podzim roku 1992. Zhruba v polovině listopadu pak Federální shromáždění přijalo ústavní zákon o dělení majetku federace a koncem téhož další ústavní zákon, tentokráte o jejím zániku k 31. 12. 1992. Byl to tak poslední československý advent. Pamatujete si, kde jste byli a co jste dělali, když se rozdělila naše republika? Já ano, tak silné to pro mne tehdy bylo. Advent – čas zklidnění, zhodnocení a vědomí, že dobro je silnější. Jen mu to chvíli trvá a sami mu musíme dát šanci.

Všem vše dobré a požehnaný adventní čas přeje