Ozvěny Dačicka

Kdy bude konec válečnému běsnění na Ukrajině?

Svoji speciální vojenskou operaci na Ukrajině Ruská federace zahájila 24. února 2022. Předcházelo jí srocování ruských vojsk v oblasti hranic Ruska s Ukrajinou, ale protože bylo i samotným Ruskem mediálně označováno za cvičení, nikdo dlouho nechtěl věřit, že Rusko skutečně přejde od cvičení k invazi. Nevěřil laik, odborník na danou problematiku by dnes možná oponoval. Jistě, Rusko vykazovalo více či méně jasné náznaky opaku, dokonce je možné říci, že o podobných tendencích dávno otevřeně mluvil sám Vladimír Putin, ale… Ve 21. století, v době atomu a jádra, spíš všichni předpokládali, že slova budou hodně vzdálená činům. A přesto, Putin neměl absolutně problém přejít od teorie k praxi, od výhrůžek k útokům, otevřené agresi. Stále si kladu otázku, zda byl tehdy v počátcích natolik přesvědčený o tom, že je to otázka několika dní a obyvatelé Ukrajiny budou jeho vojska vítat s vděkem a květinami, nebo do toho šel vabank a teď je každým dnem ve stále větší depresi, jak se to vyvíjí, vlastně nevyvíjí v jeho prospěch. Bohužel do hlavy mu nikdo nevidí, je nebezpečný a obklopen nebezpečně loajálními spolupracovníky, přes nejvyšší sféry politického a armádního vedení, vojsko samotné, propagandistická média, po valnou část všemu navyklého národa, který možná ani sankcemi způsobené utažení opasků příliš nezaregistruje… Jsem opravdu pyšný na náš stát, jeho vedení, ale i všechny jednotlivce, k jaké vlně solidarity a pomoci to u nás zvedlo. Jistě, doufali jsme v počátcích konfliktu, že nebude trvat příliš dlouho. V myšlenkách s Ukrajinci, v myšlenkách s mladými ruskými vojáky, kteří netušili, že nejedou na cvičení, ale do války… Bojující Ukrajinci mají stále naši podporu, prchající Ukrajinci naši pomoc, k ruským vojákům nemám slušných slov! Postupující týdny ukazují, že krátký tento boj nebude. Hrdí Ukrajinci svou svobodu logicky nechtějí vzdát, zarputilý agresivní Putin a jeho vrchní suita už vlastně dávno ztratila svou lidskou tvář, protože svými slovy a činy každý den dokazují, že pro ně je toto boj na život nebo smrt. Chce si mi dodat: budiž, mají to mít! Ale ona je s tím spojena obrovská tamní materiální destrukce, neodpustitelná zločinná agrese proti lidskosti, nemalé hospodářské otřesy dalekosáhlého geopolitického rozsahu s velkým přesahem do budoucnosti atd. Zkrátka to, co se děje na Ukrajině dnes, se netýká pouze Ukrajiny a Ruské federace, naopak to má širší konotace, především tendence „překolíkovat“ ruské sféry vlivu směrem na západ od Ukrajiny, nejlépe do podoby z doby největší síly SSSR. Právě proto nemůžeme stát stranou a čekat, až jak si to tam ti dva proti sobě vyřeší! Nemůžeme chtít po Ukrajině, aby to na svém území a za cenu svých ztrát za nás vybojovala. To by nebylo fér a, upřímně, ani reálné. Naši pomoc potřebují a těm, kteří „pomocnou ruku“ jakkoli zpochybňují, vlastně ani nevím, co vzkázat… Snad jen: Dokážete si představit sebe v jejich situaci? Pokud stále pochybujete najděte si na internetu jakýkoli z otřesných příběhů utečenců, rozdělených rodin, informace o nesmírné bolesti zmrzačených dospělých a dětí, znásilněných žen, smutku žen, ale i mužů, jejichž rodiny přišly o své nejbližší členy…

Pokud se vrátím k otázce v titulku JAK JEŠTĚ DLOUHO?, je mi nesmírně líto, že ani po dvou měsících nemáme na tuto otázku odpověď. Snahy o diplomatické řešení a šance na něj byly, a věřím, že stále jsou. Rozumím tomu, že Ukrajinci nechtějí, nebo spíš nemohou, ustoupit. Hrdost má určité hranice a právo na národní sebeurčení mají stejně jako kterýkoli jiný svobodný stát. A oni svobodní byli, o to pochopitelnější je jejich odpor a absolutně  nepochopitelný vstup ruských vojsk na jejich území (což sami známe z vlastní minulosti…). Krokům Ruské federace rozumím mnohem méně, ale důvodem bude určitě naše rozdílná mentalita a historické zkušenosti. Oni si jednoduše nezvykli na to, že široká Rus už dáno není tak široká (i když bývá užíváno především v souvislosti s šíří ruské duše, ale myslím, že vztáhnout to na území není od věci). Bohužel se stále více ukazuje, že teze o široké ruské duši jsou s vysokou pravděpodobností ruskou obdobou nacistické teze o nadřazenosti německého národa! Dokazuje to slovník nejvyšších představitelů federace od prvního dne invaze, prohlášení nejvěrnějších představitelů propagandistických ruských médií a verbální i neverbální vyjádření souvěrců, např. z řad sportovců, kdy znamení Z na dresu je tím nejslabším odvarem a hajlující náctiletý ruský automobilový závodník už opravdu silnou kávou a důkazem ruské agrese a zvrhlosti par excellence. Kdo potřebuje víc důkazů?

Milí přátelé, vím, že mnozí mají pocit, že vše se nyní točí jen okolo Ukrajiny a pomoci lidem tam, ale i lidem na útěku odtud do bezpečí. Je to a není pravda! Je to mediálně lákavé téma a v jeho stínu se mohou ztrácet kroky pomoci našim občanům. Miliardy peněz, které od začátku letošního roku šly směrem k těm, kteří je nejvíce potřebují. Jistě, všichni na vlastních peněženkách pociťujeme zdražování, rostoucí inflaci, ale to se netýká pouze naši republiky. Je evidentní, že nejen vlivem této aktuální války, ale také důsledkem dvouleté covidové krize, ztrácíme něco ze svého komfortního života. Obrňme se, prosím, ještě trochu trpělivostí, povznesme se nad lidské malichernosti, vydržme! Vrátí se nám to a v dobrém!

Máme za sebou velikonoční svátky, pro křesťany svátky vzkříšení, naděje, nových začátků. To přeji ze srdce nám všem a bojovníkům na Ukrajině zvlášť!