Zdroj: Aktuálně.cz

Kujme pikle, kujme pikle, obvyklé i neobvyklé. Kujme pikle, pikle kujme, snad se pikle s piklí ujme, budeme pikliti za královské tititi. Kujme pikle, kujme pikle, správná pikle lidi zvikle. Kujme pikle, pikle kujme, spekulujme, intrikujme, lepšího nic není nad pořádný piklení… Ne, nezapomněl jsem se ve vánočním čase plném pohádek, jen mi teď nějak nečekaně přišla na mysl píseň Kujme pikle z pohádky Šíleně smutná princezna z roku 1968. Slova z pera textaře Ivo Fischera jsou sama o sobě, a v kontextu dnešní dezinformační doby, svou pravdivostí skoro děsivá.

Spojte si dohromady sítě, trolly, boty, umělou inteligenci, lidskou hloupost pod masáží manipulátorů, s jejich osobní zájmy, až nekalými úmysly, propagaci, která se plynule a nenápadně přeměnila v propagandu… Neskutečně mocný a nebezpečný mix! A mimochodem ještě drobně na okraj – pusťte si někdy znovu výše zmiňovanou písničku až do samého konce. Hudební pojetí závěrečného a třikrát opakovaného verše Vlákáme jí do sítí a budem dále pikliti autor hudby Jan Hammer pojal už před 55 lety více než výmluvně a asi nikdo nebude na pochybách, kam v roce 1968 tímto hudebním náznakem směřoval a před kým tak možná i varoval (byť nemohl vědět, jak aktuální to i po těch letech bude).

Většina lidí matně tuší, jak moc nás má ve svých spárech kyberprostor, resp. ti, kteří se v něm účelově pohybují. Slovník se nám rozšířil o pojmy jako kyberbezpečnost, kyberšikana, kyberkriminalita a řadu dalších, ale máme skutečně povědomí, jak nebezpečné jsou? Obávám se, že běžný člověk nikoli. To by národem nezněl tak silný nesouhlas s tvrzením odborníků, že v kyberválce již dlouho jsme a můžeme být jen rádi, že nám sem nepadají skutečné bomby. Že válka na Ukrajině není jen svárem mezi Ukrajinou a Ruskou federací, která se nás netýká, ale že se tam skutečně bojuje i za svobodu v Evropě (minimálně). Ono té kyberválce v kyberprostoru neskutečně napomáhá samotné šíření dezinformací. V jednotlivých lidech intenzivně podněcovaný strach, zloba a vztek postupně nahlodávají stabilitu celého národa. Šíření paniku způsobujících dezinformací ničí schopnost lidí racionálně myslet a analyzovat, co je pravda a co je lež. Bohužel svou roli hraje i skutečnost, jak tenká je hranice mezi pravdou a lží, nebo jsme také svědky toho, že dezinformace dokonce pracuje s pravdivou informací, ale vytrženou z kontextu se a takto „závadně pokroucená“ je dál použita se zesíleným významem. Budete-li lidi cíleně a dlouhodobě masírovat pečlivě sestavenými nebo umně upravenými „argumenty“, nahlodáte je, dostanete je tam, kam chcete. Opakovaným strašením, ale i lichocením, je postupně přinutíte změnit své chování. I když podle odborníků je člověk relativně snadno schopen rozlišit pravdu od jednoznačné lži, nebezpečím se to stává v okamžiku, kdy příjemce informace pravdu od lži odlišit vlastně ani nechce, protože lichotí jeho životnímu přesvědčení, dává mu pocit, že patří do nějaké skupiny stejně smýšlejících, přednost pro něj dostanou zájmy této skupiny před vlastními apod. Pak jde racionalita stranou a „šikovný“ manipulátor v rouše nevinného beránka bijícího na poplach před zkažeností okolního světa má své stádečko věrných tam, kde je chtěl mít, a budou mu „žrát z ruky“ jeho fanatické pravdy, které s nejlepší vírou a ve jménu záchrany dobra budou dál šířit směrem do společnosti. Pak tu rychle máte armádu vědomých i nevědomých trollů, kterým když pomůže nějaký ten bot nebo i umělá inteligence, je postaráno o velmi rychlou a velmi nebezpečnou „otravu“ kyberprostoru nebezpečnými propagandistickými bláboly. Pak je jen drobný krok k dosažení cíle, který si manipulátor vytyčil… A ono nemusí jí jen o „přetažení“ většiny populace k vyznávání nového životního stylu… On by se poměrně snadno mohl celý národ díky své názorové rozklíženosti pomalu a zcela „dobrovolně“ vzdát své demokratické svobody a postupně se podvolit nějaké domácí nebo zahraniční diktatuře.

Proto se bezpečnost ve virtuálním světě stává velkým tématem! Proto bychom se v této oblasti měli co nejrychleji dovzdělat, abychom… Byli v práce s informacemi obezřetní, v názorovém přejímání velmi opatrní. Abychom dokázali zanalyzovat pravdivost, či naopak nepravdivost zpráv. Abychom uměli pracovat se zdroji. Aby boj proti dezinformacím nebyl považován za boj proti svobodě slova. Aby takto vzdělaní lidé pochopili, že cílené identifikování dezinformací a jejich monitoring pro další postup proti nim nespočívá v cenzuře a mazání, ale ve snižování jejich kvantitativního a kvalitativního dosahu, tzn. efektu, jehož chtěl manipulátor dosáhnout.

Proto vítám vznik Národní centrály pro boj s terorismem, extrémismem a kybernetickou kriminalitou, který bude mít díky schopným lidem, znalým oboru, a odpovídajícím technologiím potřebné nástroje k boji s hrozbami na tomto poli. Bude sledovat nové trendy, identifikovat tak včas všechna rizika a stane se nedílnou součástí organizační struktury, jejímž cílem a úkolem je ochrana a obrana bezpečnosti občanů ČR.

Proto také vítám přípravu zákona proti dezinformacím z dílny ministerstva vnitra a ve spolupráci příslušných organizací a institucí, jehož cílem bude účinně bojovat proti dezinformacím a ne proti svobodě slova.

Celý text ZDE