Zdroj: Blog Aktualne.cz

Radikalismus, extremismus, terorismus, ale i nacionalismus, xenofobie, antisemitismus, fašismus, stejně jako zdánlivě nevinné ideologie, populismus… Ve společném jmenovateli jsou toxický obsah i forma, extrémní riziko zneužitelnosti, nebezpečná rychlost šíření, znásobená téměř neomezenými možnostmi on-line prostředí atd. Navíc jde o internacionální a celospolečenský problém jak z hlediska věkového, genderového, tak sociálního.

A za vším hledejme… v podstatě prvně jmenovaný radikalismus. Co tedy je radikalizace, a proč a jak ji řešíme? Existuje definiční konsensus, že za radikalizaci považujeme určitý proces, během něhož se jednotlivec pod vlivem nějaké ideologie nebo toxického vnuknutí nebo extremistické organizace pozvolně začnou přiklánět k nějaké akceptaci, podpoře nebo dokonce realizaci násilí proti jedinci, či skupině z důvodu „jinakosti“… V nejzazších fázích pak tento radikalizační proces může dokonce vyústit ať už v teroristický incident nebo akt extrémní agrese, či masovou vraždu. Proč je nutné tomuto tématu nyní věnovat zvýšenou pozornost? Jde o chování v obecné i faktické rovině extrémně nebezpečné pro demokracii, právní stát, bezpečnost lidí, svobodu apod. Nebezpečně přibývá projevů rizikového chování lidí a konkrétních aktů zradikalizovaných jedinců. Extremističtí jedinci a organizace používají velmi propracovanou a sofistikovanou propagandu a nástroje rekrutace. A v neposlední řadě, ale o to je to i ve svém zvráceném důsledku nebezpečnější, cílí na nejzranitelnější část společnosti, a to děti a mládež.

Bohužel zkušenosti odborníků na problematiku ukazují, že rekrutační snahy podobně zaměřených organizací směřují už na děti zhruba ve věku 8 let a extremismem motivovanou trestnou činnost páchají již adolescenti ve věku 14, 15, 16 let. Z těchto reálných skutečností také vznikl nový terminus technicus tzv. teen terrorism (terorismus náctiletých). Jeho šíření pak napomáhají jednak moderní technologie a jejich široké možnosti, ale i zdánlivě méně nebezpečné vlivy jako ze svého principu samotná svoboda médií, která lidem přinášejí informace mj. i o podobně motivovaných aktech ve světě. Díky tomu se činy takových masových vrahů jako Anders Behring Breivik (2010, Oslo a ostrov Utøya, Norsko, 77 obětí), či Brenton Tarrant (2019, Christchurch, Nový Zéland, 51 obětí), zcela svobodně medializují a je bohužel prokázáno, že také díky tomu mohou vést k nápodobě a… Sociální sítě spolu s jejich možnostmi z takových incidentů a samotného způsobu jejich zveřejnění udělaly mezi dětmi a mládeží (zejména) „trendy záležitost“, takové pachatele popularizují a glorifikují. Zdá se to vzhledem k povaze činů a jejich následkům nepochopitelné? Mělo by, ale roli hraje zcela specifický vztah mladých generací k životu v realitě, resp. on-line prostoru, jak (ne)vidí hranice mezi nimi. Brenton Tarrant v roce 2019 zcela „průlomově“ svůj hrůzný čin streamoval a „živě“ vysílal do sociálních sítí. To sledujícím asociuje pocit z účasti na počítačové hře, kdy autentické záběry přes hledí zbraně z pozice útočníka nabízejí pohled na čin optikou střelce… Takto se do odborného terminologie dostává další pojem, kterým je gamifikace. Máme zde tedy stále se zvyšující riziko nebezpečí nápodoby (copy act effect), který ruku v ruce s tzv. ideologickou nákazou a za podpory různých konspiračních teorií a za působení dalších spouštěčů může velmi zkratkovitě a zkratovitě vést ke zradikalizovanému jednání pod vlivem principu společného nepřítele. Například!

Žili jsme a stále ještě žijeme v poměrně bezpečné Evropě. Podobné činy se však děly a dějí, ale jejich incidence nejen vlivem výše zmíněného bohužel narůstá. Měli bychom si ale uvědomit, že i tady platí: efektivnější, než represe je prevence. Z řad odborné veřejnosti tak poslední dobou zaznívá hlasité volání po nutnosti hledání nástrojů řešení, protože… Máme vytvořenou síť pomoci lidem závislým, týraným, či jinak šikanovaným apod., umíme si i poměrně dobře poradit s detekcí eskalujícího problému radikalizace, umíme poskytnout prvotní intervenci, ale chybí nám nástroje pro prevenci a také pro dlouhodobou pomoc jak samotným zradikalizovaným jedincům, tak i jejich nejbližším. Problematiku deradikalizace společnosti je nutno řešit skutečně systémově, a především multirezortně. Nastartovat spolupráci na úrovni ministerstev vnitra, školství, práce a sociálních věcí, ale případně i zdravotnictví tak, aby pro potřeby širokého spektra pomáhajících profesí mohla vzniknout funkční síť pomoci práce s takto problémovými jedinci a skupinami.

Jistě, máme velikou výhodu v tom, že u nás dosud k žádnému skutečně masivnímu vražednému útoku nedošlo. Zároveň si ale musíme druhým dechem připomenout, že zcela ušetřeni jsme také nezůstali! Byť v menší míře, ale už i u nás došlo k tragickým útokům jak zradikalizovaných jedinců, tak jinak deprivovaných osob: např. v roce 2004 učeň ve Svitavách pobodal učitele; 2012 student gymnázia v Rakovníku bodl učitelku; 2012 26letá žena zaútočila nožem na vychovatelku na ZŠ v Havířově; 2014 26letá útočnice s nožem pobodala na obchodní akademii ve Žďáru nad Sázavou 2 studentky, zemřel 16letý ochránce; 2015 63letý pachatel střílel v restauraci v Uherském Brodě, 8 mrtvých; 2019 42letý pachatel střílel na oddělení traumatologie FN Ostrava, 7 mrtvých; 2022 tragický mačetový útok studenta na učitele středního odborného učiliště v Praze… U všech se nejedná se o čin čistě zradikalizovaného pachatele, všechny však dokládají jejich volbu radikálního řešení při hledání cesty z vlastního nespokojenosti, neštěstí, deprivace apod. Co se však stalo v podstatě za humny a je ukázkovým příkladem jednání regulérně zradikalizovaného jedince, je aktuální tragická událost z Bratislavy, čin 19letého mladíka a jím plánovaná vražda před klubem Teplárna. Celé pozadí tohoto incidentu je typické pro proces postupné radikalizace jedince a pro nás by mělo být pobídkou pro co nejrychlejší vytvoření metodiky prevence a sítě pomoci.