Jako dospívající jsem si rozhodně nepředstavoval, že se stanu jednou politikem. Komunismus jsem nesnášel. Každodenní vědomí, že nemůžete cestovat tam „za dráty“, poslouchat muziku která se mi líbí , studovat tam, kde chcete, vyznávat svobodně svou víru …. Kdo tehdejší režim zažil, ten ví, o čem píšu. A tak se cesta v mém životě pozvolna ubírala trochu jinak, než jsem si představoval a přál. Střední průmyslová škola Technologie masa v Praze může někomu znít drsně, ale věřte, že jsem na své středoškolské vzdělání hrdý. Po revoluci jsem navázal studiem Zemědělské fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, kterou jsem dokončil v roce 1995.  Cestoval jsem o prázdninách po Evropě jen tak s batůžkem a sbíral zkušenosti ze světa. Také jsem, vzhledem k tehdejšímu stavu naší armády, raději nastoupil na civilní vojenskou službu do nemocnice v Dačicích na interní oddělení. To byly skvělé časy. Po krátké zkušenosti práce v zemědělství jsem se rozhodl pomáhat lidem, kteří propadli návykovým látkám, a stal jsem se terapeutem v protidrogové komunitě. Doplnil jsem si vzdělání a nalezl kouzlo dramaterapie, kterou externě vyučuji doposud. Jsem vášnivým zastáncem této metody hledání osobnostního rozvoje.

Stále jsem měl pocit, že chci změnit věci ve veřejném životě, které se mi nelíbí. Proto jsem se vydal na politickou dráhu a v roce 2006 vstoupil do KDU-ČSL. V komunálních volbách v roce 2010 jsem se stal zastupitelem a místostarostou města Dačice. Rázem jsem byl profesionálním politikem. V roce 2011 jsem byl zvolen místopředsedou KDU-ČSL pro sociální politiku. Od roku 2013 jsem díky voličům poslancem a posléze místopředsedou Poslanecké sněmovny. Dělat politiku z pozice vládní strany v sobě nese velkou odpovědnost. Ne vše se daří tak rychle, jak jsem si představoval a musím se učit velké trpělivosti.

Nic z toho bych však nedokázal, nemít pevnou oporu ve své rodině, která je základ všeho. Když nepracuji, trávím co nejvíce času právě se svou rodinou. Chodíme na ryby, pořádáme výpravy a užíváme si společného času. Mou velikou láskou je ochotnické divadlo. Jsem členem divadelního spolku Tyl Dačice. Je to úžasný relax, spousta legrace, báječní lidé a rozdávání radosti druhým. A „vo to přeci de“