Ozvěny Dačicka

Před více než dvěma lety vstoupil do našich životů covid. Ovládl úplně všechno a dnes už se vlastně ani nikomu z nás k tomu ani nechce vracet, i když definitivně vymýcen bohužel ještě není, a asi ani nikdy nebude. Jen si musíme zvyknout, že tady s námi bude už… na věčné časy. To mi hned naskakují trochu nepříjemné asociace, neb jednoho parazita na věčné časy jsme tady už v minulosti měli, naštěstí je pryč, ale začíná se roztahovat nedaleko od našich hranic. A máme tu bohužel další neveselé téma. Jen jsme si začali říkat, že už bude od covidu klid, budeme se moci nadechnout a začít normálně žít, když… Přišla speciální ruská vojenská operace na Ukrajině. Za mě tedy je to jednoznačně válka. Rusy vedená operace vykazuje všechny znaky války. Je zde jasný agresor, evidentní napadený, jednoznačné použití vojenské bojové techniky s naprosto nehumánním dopadem na lidské životy. Dodávám a zdůrazňuji – civilní lidské životy! Z obcí a měst na frontové linii zbyly jen trosky, infrastruktura omezená, či nulová. Nemusíme nyní polemizovat, co je frontovou linií, o co však Rusku jde, je evidentní. Pouhá záchrana rusky mluvící menšiny utlačované ukrajinskými nacisty to rozhodně nebude, i když se to ruská propaganda snaží opakovat horem dolem. Všichni víme, že to není argument určený pro svět, ale pro jejich vlastní národ, který za každou cenu musí stát za svým vůdcem Putinem, sdílet jeho názory a předávat si je mezi sebou dál. Na Ukrajině se zvedla mohutná migrační vlna, naštěstí ve světě ještě větší vlna solidarity. Jsem za to nesmírně rád a je potřeba poděkovat všem, kteří se jakkoli zapojili. Teď určitě k nesouhlasu otvírají ústa ti, kterým není pomoc válkou postiženým po chuti, pro které je taková pomoc vměšováním se, pro které je ta válka natolik vzdálená, že se nás přeci netýká… a podobných protiargumentů je ještě celá řada. Ale ona se nás týká! Dnes samozřejmě možná víc než na začátku, ale my si musíme všichni uvědomit, že v současném globalizovaném a přetechnizovaném světě se nás týká ad a) každá válka a ad b) ve chvíli, kdy válkou jsou i operace v kyberprostoru, jsme potenciálním válečným bojištěm i my u nás doma. Až doposud, myšleno po tento řádek, jsou to za mne fakta, jasná a nezpochybnitelná. Pro lidi, kteří mne neznají, nebo patří a priori mezi odpůrce lidovce Jana Bartoška, jsou to další důkazy o mém rusobijství. Ano, tak jsem označován v dopisech a emailech, které mi posílají, a ve kterých nešetří kritikou mé osoby (dokonce včetně vzhledu), mých názorů, mých veřejných vyjádření atd. Nejsem ani rusobijec, ani rusofob, ani jinak označovaný antirusky smýšlející jedinec. Uznávám, že jako národ mají Rusové svou bohatou kulturu, evidentní přínos malířství, literatuře, dramatu a řadě dalších oblastí. Co ale nemohu pochopit, jakkoli omluvit, a přijmout, je mocenské uzurpátorství, jakékoli chování proti samotné podstatě lidskosti, krvavý zločin na nevinných aj. To přesně ale Rusko nyní dělá. Sovětský svaz je dávno minulostí. Odpoutaly se od něj nové svobodné republiky. Rusko, resp. Ruská federace, jakožto nově vzniklý státní subjekt, měl dostatek času se s tím vyrovnat, přijmout to jako fakt a s těmito republikami začít svobodně a přátelsky spolupracovat. Koneckonců my jsme prošli podobnou historií a na původní území Sámovy nebo Velkomoravské říše si také dnes nároky neděláme. Století 20. a potažmo nyní už 21. by pro mne minimálně ve vyspělém světě mělo být stoletím demokracie a svobody, respektu k těmto hodnotám, tendencím je ochraňovat a upevňovat. Takto ale Rusko nepřemýšlí, tedy jeho vedení sedící v dumě a Kremlu. Jejich myšlení, jejich jednotlivá rozhodnutí, jejich výsměch svobodě a demokracii a nabrubřelost moci mě štve a té bychom se měli obávat. Ale ne tak, že se přikrčíme (to jsme dělávali), nýbrž že se tomu postavíme a odmítneme to. Rusko nemělo právo vstoupit na území svobodné Ukrajiny. Že se 17,3 % tamní populace hlásí k ruské národnosti? Byli opravdu v ohrožení na svých právech a svobodách? Pochybuji. To přeci není relevantní důvod! To přeci nemůže přijmout ani člověk s omezeným přístupem k informacím, přesto mentálně schopný si je rozklíčovat a vyhodnotit, a snad ani duchem chudý člověk… Ale ono se ukazuje, že bohužel může, a to je na tom to nejhorší, to nejnebezpečnější. Právě proto léta apeluji na to, aby se děti a mladí lidé co nejdříve začali učit pracovat s informacemi, vyhledávat různé zdroje, porovnávat, vyhodnocovat, hledat konsekvence, trénovat strategické myšlení atd. Je to jediná možnost boje s dezinformacemi, usazování se spekulací v myšlení a přesvědčení lidí.

A ještě zcela závěrem. V titulku tohoto zamyšlení, protože jinak formu článku nelze nazvat, mám zmínku o nové ruské hrdince a přehlídce v Mariupolu. Tyto řádky vznikají 5. května, vydavatel Ozvěn je pustí do světa zhruba 10. května. Pravidelně pročítám média, a když jsem viděl zprávy o chystané ruské přehlídce v Mariupolu, připravované na 9. května, zatmělo se mi před očima. Rozumím, proč je 9. květen důležitý v historii Ruska, a proč si jej chtějí každoročně připomínat. Ale udělat přehlídku v tento den v okupovaném a zničeném ukrajinském Mariupolu osobně považuji za barbarský tanec na hrobě nevinného. A už vůbec se mi nechce komentovat super rychlé vybudování pomníku bábušce Anně, která se ze dne na den stala novou ikonou ruské propagandy. Jaký byl skutečný příběh této ukrajinské penzistky, vítající armádu s ruskou zástavou v ruce, je už druhou otázkou. Že stařenka Anna ve své stařecké nevědomosti (vidíte, snažím se být objektivní a diplomatický) přivítala s ruskou vlajkou ukrajinské vojáky, je asi fakt. Každopádně, ženě se nic nestalo, a možná ani neví, jak populární se v Rusku stala. V řadách opozičně smýšlejících Rusů je postava bábušky s rudou vlajkou označována za výmluvný symbol, a mě osobně přišlo poměrně (smutně) trefné vyjádření ruského opozičního publicisty Rustema Adagamova, cituji:„Putinovské Rusko, to je vlastně šílená stařena oděná v hadrech, která žije v minulosti“. Lze s tím určitě souhlasit a stále je nutné mít se před tím na pozoru. Protože to už není o jedné generaci, která musí odejít ze scény, aby ji nahradila generace nová, smýšlející konečně opravdu svobodně. To je o běhu na mnohem delší trať, neboť podobně smýšlející generace se rodí, vyrůstají a bohužel šíří tuto ideologii dál. A v Kremlu stále sedí ten stejný nebo podobně naladěný stalinovsky nabubřelý nebezpečný muž, obklopený všeho schopnou a loajální suitou. A teď mi řekněte, je nebo není důvod se toho bát? Je nebo není důvod se tomu postavit a zkusit to konečně definitivně zastavit? Za mě jsou odpovědi na obě tyto otázky jasné, a proto pomoc Ukrajině podporuji. Nechci žádnou podobnou bábušku s praporem vymalovanou na sebemenší veřejné ploše našich měst.