Dačický zpravodaj

Všichni si poslední týdny klademe hodně podobné otázky. Válka? To přeci není možné, proč, vždyť je 21. století? Jak pomoct? Jak tohle může skončit? Kdy tomu může být konec? Co to pro nás v Evropě, možná i celosvětově, znamená? Jsem pyšný na naše lidi a všem ze srdce děkuji, jak se okamžitě, a s naprostou samozřejmostí pustili do poskytování solidární pomoci lidem země napadené krvelačným agresorem. Každý podle svých možností. Zdánlivě prosté a byli jsme jedni z prvních a nejaktivnějších. To, co se děje poslední týdny na Ukrajině, co na území suverénního státu páchají, nelze říct jinak, jednotky nezvaného útočníka, to je válečný stav se vším všudy, včetně válečné brutality proti civilnímu obyvatelstvu. Vzhledem k nemalému časovému odstupu mezi vznikem tohoto článku a datem jeho vydání není možné jakkoli komentovat aktuální vývoj situace. Je možné pouze doufat, že tamní válka se chýlí ke konci, obě strany našly styčné body pro vyjednání míru. Eskalaci do dimenze 3. světové války, jaderné a tím i apokalyptické, nikdo nechce. S odkazem na rčení Na všem zlém může být i něco dobrého bychom i v tomto „vzdáleném“ konfliktu měli hledat ponaučení pro sebe. Dlouhodobě upozorňuji na to, že válečné operace dnes už téměř kdekoli na světě nelze z našeho pohledu posuzovat jako vzdálené a tím se nás netýkající. Vzdálenost není v době internetu, letecké dopravy a zbraní dlouhého doletu žádnou velkou proměnnou… Nikdo tedy není chráněn a imunní vůči válce stovky a tisíce kilometrů vzdálené. Lze spoléhat jen na sílu spojenectví, spolupráce.

Pevně věřím, že ve dnech, kdy vy čtete tyto řádky, je situace na Ukrajině konsolidovaná a obě strany se dohodly na možnostech řešení! Věřím a doufám, že se na Ukrajinu brzy vrátí mír a začne doba obnovy. Dlouhá a velmi drahá. Na Ukrajině to bude trvat velmi dlouho a je otázkou, kdy a zda. Ale přesto, jakmile přestanou válečné operace a nastane doba nápravy, bude mnohem volněji pro svobodný nádech. Pevně doufám.

Může skutečně na všem zlém být i něco dobrého? Svět byl možná už příliš technologicky šílený, příliš globalizovaný, příliš vzdálený od národní hrdosti, příliš odosobněný a rezignovaný na individualitu, příliš… Jednotlivé země byly většinově buď zdrojem surovin, technologií a mozků, pracovní síly, překladištěm, drobnou kombinací všeho, ale vůbec ne pro své obyvatel soběstačnou krajinou! Dopustily jsme se v dobrém úmyslu velké strategické chyby a tato dosud poslední válka nám ukazuje, co všechno s sebou může nést válečný konflikt mezi dvěma aktéry. Nenáviděný agresor, sympatie a pomoc vzbuzující napadený, neutrálně vyčkávající nerozhodní a jsme v tom v mžiku všichni. Jak snadno se zpřetrhá mezinárodní spolupráce, detašované výrobní provozy se stanou nedostupnými, dosud levná dílčí výroba na druhém konci světa zkomplikuje (a prodraží) nebo dlouhodobě zcela znemožní vznik celku, energetický průmysl a jeho dodávky jsou v ohrožení, nedostatek lidských zdrojů ochromí některá celá odvětví apod.

Právě v tom vidím možnost ponaučení se z této války. Samozřejmě spolupracujme nadále napříč státy, vytvářejme zájmová uskupení, bezpečností aliance, obchodně-politické pakty, ale zároveň nerezignujme na určitou národní soběstačnost (strategicky promyšlenou). Musíme znovuvytvořit určitou surovinovou, ale v mnohém i výrobní a technologickou nezávislost.

Řemesla a průmysl jsou další kapitolou samy o sobě. Pod svým způsobem rozporuplným heslem moderní nezávislosti a trendu globalizace jsme se stali naprosto závislými. Nezpochybňuji globalizaci jako celek, v mnoha oblastech je více než užitečná, ale v určitých oborech by bylo dobré se vrátit o pár kroků zpět a zapracovat na znovuvybudování určité hrdé formy národní soběstačnosti.

Nebude to jednoduché a asi ani laciné. Nebude to ani běh na krátkou trať, ale už dnes vidíme, že bez toho se další generace opravdu neobejdou.

Přeji všem vše dobré a pro lid na Ukrajině především mír a definitivní klid zbraní!